Kdo jsme

Kdo jsme

O vzdělávání založeném na paradigmatech sebeřízení, důvěry, vnitřní motivaci a rovnocennosti dětí a dospělých se často píše, diskutuje a velmi dobře čte. Je to ale velké začít to žít skutečně… být součástí společenství, kde ve vzájemných vztazích uskutečňujeme sami sebe… je to silný motor, který nás pohání v expedici Škola Adama Bernaua…

Jana Hrnčířovázakladatel

Odjakživa jsem se nespokojila s tím, že se něco dělá proto, že se to tak prostě dělat má, dělají to tak všichni a protože to někdo říká. Jsem věčný zpochybňovač a hledač významů a smyslu. Jsem INFP. Vizionář, idealista, introvert. Otevírám lidem jiné úhly pohledů na zaběhnuté pravdy. V systému – ať už vzdělávacím nebo zaměstnaneckém (mj. PPP) – jsem si vždycky připadala dost nesvá. Už na studiu vysoké (PdF a FSS MU) jsem pátrala po tom, jak to dělat s dětmi a lidmi jinak. Prošla jsem si nadšením z různých alternativních výchovných i terapeutických směrů od Efektivního rodičovství, Respektovat a být respektován přes Naomi Aldort, až jsem jednoho dne četla Svobodu učení od Petera Greye a najednou jsem byla konečně doma. Cítila jsem se osvobozená, že jako máma, psycholog, partner, pedagog nemusím a ani nemůžu vědět, co má dělat a jak má žít a učit se druhý člověk. Je mi lehce s vědomím, že každý je tvůrcem svého života a že je na něm, zda ho prožije ve hře, radosti, hojnosti a štěstí. Školu tvořím nejen pro své děti a kvůli touze zkoumat a zažívat proces sebeřízení v praxi, ale také jako prostor pro sebe, ve kterém mohu v míru a svobodě být tím, kým jsem, a zároveň být spolu s druhými. Tvořím si kolem sebe svět fungující v novém paradigma. V praktické rovině se starám o administrativu, legislativu, komunikaci s lidmi zvenku i zevnitř, pozoruji, co se ve škole děje a hledám cesty a inspirace, jak podpořit proces sebeřízení a jak zpestřit život ve škole. Časem, až odroste mé mladší dítě, bych byla ráda součástí týmu lidí plně a každodenně přítomných ve škole a v centru.

Petra Večeřová – ředitelka ústavu a školy

Mám ráda teplo, slunce, ležení ve vlnách a vůni rozpáleného jehličí. Užívám si chvíle noření nohou do mazlavého bláta a mlaskavý zvuk při jejich vytažení. Těším se na čtení v šedých zimních dnech u zapáleného krbu. Miluji přikládání do ohně a háčkování na půdě. Ráda putuji krajinou na kole i pěšky. Často bloudím. A vždy objevím něco nečekaného. Jsem člověk plný nápadů, vizí a rychlých realizací. Ne vždy vedou úspěšně k cíli, ale hodně mě baví. Jsem nadšeným (i vystudovaným) přírodovědcem a často naivním idealistou. V mém životě mě doprovází děti. V mládí vrstevníci z porevolučně nadšeného skautského oddílu, později naše dvě děti vlastní a ještě později další děti z kroužků, klubů, environmentálně zaměřených výukových programů a škol v přírodě, z mateřských a základních škol. Cesta praxe a zkušeností napříč vzdělávacím systémem jak klasickým tak i alternativním vedla poměrně přímočaře k objevení, že je v pořádku žít a být s dětmi tak, jak je mi přirozené: v důvěře, v rovnoprávnosti, bez posuzování, sebeřízeně, v žití tady a teď. Jsem nadšená, že mohu spoluutvářet takový prostor ve Škole Adama Bernaua jako přítomný dospělý, spoluhráč, spoluobjevitel, inspirátor a uchopovatel zájmů, neustále se učící učitel, komunikační partner, pozorovatel a někdy i trochu vizionář.

S námi v týmu

Pavel Hajníkprůvodce v záloze

Pavel očima Jany: Pavel je krásný příklad člověka, který žije svůj život po svém, v radosti ze setkávání s druhými lidmi, s nadšením a otevřeností objevuje a učí se všemu, co mu život přináší. Je člověkem mnoha umění, od včelaření přes lektorování kurzů jógy a hru na kytaru po vaření nejen raw pochoutek. Pavel procestoval celý svět a skoro přešel Nový Zéland bosky. K nám se připojil kvůli touze a přání být s dětmi a učit se s nimi ve svobodném prostoru.